Slátanina - Halloween (special)
Ráno jsem se vzbudila kupodivu dřív než Terka. Závěsy byly zatažené a v pokoji byla tma. Ale přesto jsem měla pocit, že v pokoji je ještě někdo jiný. Když jsem se rozhlédla, došlo mi, že moje intuice byla správná. V pokoji byl ještě někdo jiný. Naštěstí to byla Tsunade, která vytrvale čekala, dokud se nevzbudíme. Zatřásla jsem Terkou a vzbudila ji.
„Tsunade? Co potřebujete tak brzo ráno?“ zeptala se Terka a mnula si unavené oči.
„Nic zvláštního. Jen chci, aby jste dnes nevycházely z pokoje ani nerozhrnovaly závěsy je to jasné?“ řekla, no spíš přikázala nám Tsunade.
„Cože?“ Nechápaly jsme ani jedna její podivuhodný požadavek.
„Proč nemáme vidět ven?“ ptala jsem se, jelikož tohle byla skutečnost, která mi stále unikala, a zřejmě ne jen mě.
„No, chtěla jsem to udělat jako překvapení pro vás, ale zdá se, že to budu muset říct,“ povzdechla si Tsunade. „Dnes je Halloween, celá vesnice se ponoří do jeho tajemné atmosféry a já si přeji, aby to pro vás bylo překvapení. Věřím totiž, že naši vesnici ani nepoznáte,“ usmála se a pomalu se zvedala k odchodu. Jak se zdálo, žádný protest nebyl dovolen, ne po včerejšku, kdy byla tak naštvaná, že nás málem poslala domů.
„No ale jestli si myslíte, že to nedokážete splnit a že je vaše zvědavost větší než vaše vůle, můžu sem někoho poslat, někdo kdo vás bude hlídat,“ zamračila se na nás Tsunade a dala si ruce v bok.
„Ne, ne to je dobré, já Katty pohlídám,“ zamávala okamžitě v protest Terka rukama.
„Cože? Jaké já ji pohlídám? To já pohlídám tebe!“ křikla jsem a zamračila se na ni.
„No, jestli se budete hlídat navzájem, tak se, myslím, nemám čeho bát,“ prohodila Tsunade ironicky a odešla z pokoje. Předtím, než zavřela dveře, se ještě otočila: „Terezo? Nevšimla sis na Katty nějakých vedlejších účinků toho jedu?“
„Ne, je možná ještě hloupější než normálně, ale to mohlo způsobit víc věcí,“ odpověděla znalecky Terka. Já jen nevěřícně rozpřáhla ruce a šla si radši lehnout.
„Dobrá,“ odpověděla jednoduše Tsunade a opustila náš pokoj.
_
Jak si to Tsunade přála, nevylezly jsme z pokoje celičký den. Sem tam nás přišel někdo zkontrolovat, aby se ujistil, že nepodvádíme. Na pokoji byla opravdu obrovská nuda. Terka se zabavila skvěle – četla si knihu, ale co já? Chvíli jsem spala, chvíli pochodovala po pokoji, chvíli otravovala Terku, z čehož jsem si vysloužila velkou bouli na hlavě, když po mě naštvaně hodila svoji knihu. Má znuděnost zašla tak daleko, že jsem dokonce začala uklízet!! A to byl už vážně vrchol. Jakmile jsem si uvědomila, co dělám, hned jsem všeho nechala a rozhodla se raději udělat něco na oběd, moji specialitu – špagety. Terka mě při mém počínání sledovala dost nedůvěřivým pohledem.
„Co to děláš?“ Přešla ke mně a dívala se, jak nandávám oběd na talíře.
„Co by? Oběd,“ odpověděla jsem prostě. Terka jen přikývla.
„A necítíš se zvláštně? Malátná? Nebo něco podobného?“
„Ne, necítím, nemá to nic společného s tím jedem,“ zavrčela jsem, „má to co společného s tím, že se strašně nudím.“
„Tvůj problém je v tom, že si neumíš vystačit s vlastními myšlenkami, nerada to říkám, ale takoví lidé jsou nevyzrálí a neúplné osobnosti. Nebo to je způsobeno zkrátka tím, že ses v první třídě nenaučila číst?“ zakroutila hlavou a pustila se do jídla.
„Hahaha, prostě mě to čtení zas tak nebere a strašně se nudím,“ začala jsem popotahovat.
„Klid, za chvíli je tu večer a ty budeš konečně ve svém živlu,“ snažila se mě uklidnit Terka, „začne ti ta kinder párty,“ dodala nepříliš nadšeně. Usmála jsem se a konečně se pustila do jídla. Poté jsem si šla opět lehnout s nadějí, že to věčné čekání zaspím. Vzbudila mě až Terka.
„Je půl čtvrté,“ oznámila mi, když jsem chtěla vědět, proč mě budí.
„No a?“ nechápala jsem tento budíček.
„Před chvíli tu byl jeden kluk…jak se to jen…Lee? Rock…Lee? A co já vím, to je fuk, zkrátka a dobře, v pět hodin pro nás přijdou Sasuke a Naruto, kteří se asi před třemi hodinami vrátili z té mise. Takže se máme připravit.“ Obeznámila mě se situací a šla si nalít trochu vody. Vyhrabala jsem se z postele a šla se probrat pod sprchu. Teplá voda mi nádherně uvolnila ztuhlé svaly z věčného ležení. Vylezla jsem kupodivu odpočinutější než z celodenního spánku. Kolem sebe jsem měla obtočenou velkou osušku a na hlavě turban z dalšího ručníku, který mi sušil vlasy. Terka mě v koupelně vystřídala, aby se i ona uvolnila a psychicky připravila na večer strávený mezi spoustou cizích lidí. Chvíli jsme se s Terkou dohadovaly, která bude mít první fén, a s hrdostí musím říct, že jsem vyhrála já. Poté jsme se začaly strojit na dnešní slavnost. Naše převleky nebyly sice nic originálního, ale co se taky dá obléct originálního na Halloween? Terka byla oblečená do nádherných černých šatů, které lemovala černá krajka. Na nohách měla vysoké boty na podpatku téže barvy. Ve vlasech měla čelenku, která tvořila tvar černé růže s trny. Celkově budila dojem Drákulovy nevěsty a musím říct, že fakt povedené.
Já oproti tomu šla za postavu, o které jsem přesvědčená, že jsem jí v minulém životě musela být. Za postavu, kterou bych chtěla být i teď…pirátem. Poté co jsem si vysušila vlasy, nechala jsem si je nezbedně rozpuštěné a ani jsem se nezdržovala česáním, na sebe jsem si oblékla tmavě hnědé kalhoty a kabát téže barvy, ale světlejší. Byl bez rukávů a kolem pasu měl velký pásek. Vše završoval jak jinak než hnědý klobouk s typickou lebkou se zkříženými hnáty, klasickým znakem pirátů. Boty jsem také měla hnědé, ale tmavě, stejně jako kalhoty, s trochu zvýšeným podpatkem.
Rolničku jsem tentokrát sundala a schovala ji do kapsy, která se dala udělat Placce z pusy. Sedla jsem si na postel a sledovala Terku, která se neustálým štrádováním po pokoji sem a tam snažila přivyknout podpatkům, které nikdy neměla na sobě, a nezabít se v nich. Musím říct, že podívaná to byla opravdu k nezaplacení. Pokaždé, když se Terka setkala se zemí, jsem propukla v hlasitý zlomyslný smích, který přerušilo jen Terčino lamentování nebo rána do hlavy. Po pár nezdařených pokusech se Terce povedlo chodit na podpatcích téměř bez problémů, ale skutečně jenom téměř XD. Zhruba za hodinu se naším pokojem ozvalo klepání na dveře.
„Jdu otevřít,“ houkla jsem směrem k Terce, která ještě dopilovávala svou chůzi, a vydala se ke dveřím. V duchu jsem přemýšlela, za co asi jdou, a s představou, jak se oba oblékli za strašáky do zelí, jsem otevřela dveře.
„No páni,“ vydechla jsem a zůstala zaraženě stát. Namohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Tohle přece nemohli být kluci. Tohle nejsou členové našeho týmu. Tohle jsou bytosti přímo z pekel.
„Terez, pojď sem, honem!“ zavolala jsem do pokoje, aniž bych odtrhla oči od postav před naším prahem.
„Copak, jdou za baletky… Ou,“ zarazila se, jakmile je viděla.
„To vypadáme tak strašně?“ zeptala se postava zahalená černým pláštěm s kápí.
„Ne, ne. Právě naopak, Naruto, vypadáte úžasně,“ zamítla jsem okamžitě jeho obavy a pořádně si ho prohlížela. Jeho oblečení bylo velice jednoduché. Měl na sobě dlouhou černou kápi, která mu sahala až na zem, a zpod ní mu vyčuhovaly jen černé boty. V rukou držel velkou kosu, která byla jako by od zaschlé krve, a když se člověk podíval pořádně, mohl si všimnout, že má zaschlou krev i na plášti. Kolem očí měl velké černé kruhy. A na rukou měl namalované jakoby kosti rukou. Zkrátka smrtka jako vyšitá, jestli smrtka vypadá takhle, tak umřu moc ráda XD. Přešla jsem pohledem na Sasukeho a snažila se potlačit hvízdnutí, už chápu, proč na něj po celou dobu Terka nepokrytě zírala. Ano, Sasuke si nemohl vybrat lepší kostým než ten, co měl právě na sobě. Černé kalhoty, bílá košile, tmavě zelená vesta, černý plášť a v puse malé umělohmotné upíří zuby. Sasuke byl neodolatelný upír. Jeho kamenná tvář, černé hluboké oči a temná aura způsobovala, že se Terce obrazně řečeno podlamovala kolena.
(Te Sakury si tam nevšímejte XD)
„Vypadáte opravdu skvěle,“ pochválil nám naše převleky Naruto a Sasuke jen něco zamručel a kývl hlavou.
„Děkujeme,“ odpověděla jsem a zahákla se do jeho nastavované ruky. Stejně nabídl rámě i Sasuke Terce a ta ho po chvíli rozmýšlení přijala. Nemohla jsem si nevšimnout, jak se Sasuke tvářil, když Terku poprvé viděl. I když se to snažil schovat, šlo jasně poznat, jak moc se mu kostým, který zvolila, zamlouvá. Vyšli jsme na ulici a tam nás čekal další šok. Jestli tohle je Konoha, tak já jsem Bůh. Ne, tohle přece nemůže být Konoha. Tohle je nějaká úplně jiná vesnice. Ještě včera to bylo místo klidu a ráje na zemi a dnes by se tady dal klidně točit horor. Lampy jen tak ledabyle, zlověstně blikaly a aby to nebylo málo, poblikávala vždy jen tak jedna ze tří, ostatní nesvítily vůbec. Všechny domy byly ozdobené pavouky, netopýry a jinou havětí, která je pro dnešní noc tak významná. Samozřejmě nechyběly dýně, které se na nás zlověstně šklebily. Některé domy jako by byly pocákané krví. A všude, kam oko dohlédlo, bylo rozvěšené černé hedvábí, které už tak temnou ulici měnilo na ještě temnější. Tak moc jsem se zabrala koukáním kolem sebe, že jsem si ani nevšila, že za námi někdo přišel. Přítomnost cizí osoby jsem zaregistrovala v okamžiku, kdy si odkašlala. Leknutím jsem nadskočila a nevědomky se víc natiskla na Naruta.
„Tak co, líbí se vám naše výzdoba této temné noci?“ zeptala se nás Tsunade převlečená za… Kleopatru? S Terkou jsme unisono přikývly.
„Tak honem, honem slavnost, za chvíli to začne,“ popoháněla nás.
„No ale moment, to jako ani nepůjdeme koledovat?“ zeptala jsem se. Terka jen protočila oči v sloup a spolu se Sasukem se vydala za Tsunade, která to taktéž nechtěla komentovat.
„Já bych šel, ale taky mi to zakázali,“ postěžoval si Naruto, a tak jsme se jako dvě hromádky neštěstí vydali za ostatními. Halloweenská párty se konala ve velké místní tělocvičně a když říkám, že byla velká, myslím tím opravdu moc velká. Dost velká na to, aby se do ní vešel celý „učitelský sbor“ a ještě všichni náctiletí studenti. Zevnitř se ozývala hlasitá hudba a nadšený hovor desítek lidí. Já jen stěží potlačila úsměv, zato Terka vypadala, že nemá daleko k mdlobám. Vešly jsme přímo do centra dění a jak jsem očekávala, okamžitě se na nás stočily všechny pohledy v místnosti. Terka ještě víc pobledla, zato já si tuhle pozornost užívala. Ale po chvíli mi to také začínalo být nepříjemné, ne to, že se na nás všichni dívají, ale to, jak se na nás všichni dívají. Jako bychom byly nové hračky. Jen jsem nad tou představou zavrtěla hlavou a všechny hlasitě pozdravila.
„Ahoj příšery! Začne teď nějaká zábava, nebo na nás bude stále jen zírat?“ zasmála jsem se a všichni, jako by si uvědomili, co doteď dělali, si začali opět hledět svých věcí. Trochu jsem se přiblížila k Terce. „Počkej, až tě takhle uvidí Sakura,“ šeptala jsem jí do ucha, nebo spíš řvala, jelikož přes hlasitou hudbu nebylo slyšet ani vlastní myšlenky.
„A proč si myslíš, že u něj stojím tak blízko?“ odpověděla mi s úsměvem. Začala jsem se smát na celé kolo a rychle se rozhlížela, jestli někde naši růžovovlasou „kamarádku“ neuvidím. Ale místo ní jsem viděla, jak se k nám davem prodírá Ten Ten a za ní v těsném závěsu Hinata. Rychle jsem se Naruta pustila a radši si od něj stoupla o krok dál.
„Ahoj holky, čau kluci, už na vás čekáme, pojďte!“ křikla Ten Ten, chytla mě za ruku a začala mě tahat směrem, kterým původně přišla ona i Hinata, která se nyní postavila vedle Naruta a celá červená jako rajče se na něj po očku dívala. Potlačila jsem své zklamání a dál se na Ten Ten smála jakoby nic. Terka se na mě chvíli dívala dost divně, jako by si říkala, proč ji nechám s ním, ale to jsem se rozhodla ignorovat. On si musí rozhodnout, jak to dál bude, a navíc, stále si myslím, že ona se k němu hodí víc než já. Dívala jsem se na Ten Ten, která mě vláčela davem a uvědomila jsem si, že je převlečená za černou kočku. Musela jsem se usmát, vypadala strašně skvěle a Hinatě to taky slušelo, ta byla převlečená za anděla. Začala jsem být opravdu zvědavá, za co jsou převlečeni ostatní. Zdá se mi to, nebo tu jsem jediná s debilním kostýmem? XDD Když se dav trochu rozestoupil, všimla jsem si hloučku lidí, kteří mi byli povědomí a kteří byli všichni do jednoho skvěle oblečení.
„Podívejte, koho vedu,“ zvolala směrem k bavícím se lidem Ten Ten.
„Ale, ty dvě nové kočky, to jsem rád. Strašně je chci poznat,“ křenil se hnědovlasý kluk v převleku vlkodlaka s malým, bílým psem na hlavě.
„Kroť se, Kibo, nebo je chceš hned ze startu vyděsit k smrti?“ okřikla kluka blonďatá holka v převleku služebné, ve které jsem poznala Ino.
„Ahoj!“ pozdravila jsem nahlas hlouček lidí, který se nám představoval v té třídě po našem příjezdu. Jak mi došlo, všichni byli o rok starší než já a Terka, tedy kromě Ten Ten.
„Předpokládám, že ten první den jste si nemohly zapamatovat všechna jména, a navíc nás Kakashi vyhnal dřív, než jsme se mohli lépe poznat, tak vás znovu představím, ano?“ ujala se slova Ten Ten a aniž by čekala na odpověď, začala nám všechny opět představovat.
„Tohle je Neji, je to člen mého týmu a je stejně jako já a Rock Lee, to je tam ten kluk, o rok starší než všichni a o dva roky starší než vy dvě,“ řekla. Proč mám pocit, že ji nesmírně těší to, že jsme nejmladší? Pořádně jsem si Nejiho prohlídla. Byl docela zvláštní. Oči měl stejně prázdné jako Hinata a vyzařovalo z něj něco, co jsem nedokázala identifikovat. Jeho obličej ovšem mluvil jasně: rád tě poznávám ale nevšímej si mě. Rozhodla jsem se jeho přání respektovat, proto jsem ho jen pozdravila a očima přešla na druhého člena jejich týmu. Terka mezitím kývnutím hlavy pozdravila dlouhovlasého Nejiho, převlečeného za kovboje, a také očima přešla na kluka, který se jmenoval Rock Lee. Musím uznat, že jsem měla co dělat, abych se nezačala smát na celé kolo. Ten kluk vypadal celkem normálně až na jeho obočí. Na tohohle kluka si pamatuju z našeho prvního setkání. Moje paměť by musela být opravdu velmi ubohá, kdybych si ho nepamatovala. Jeho husté obočí jako by si žilo vlastním životem, ale jeho tvář vypadala mile a působil jako dobrý přítel. Stejně jako u Nejiho jsem se na něj usmála a Rock Lee mi ho oplatil, čímž mi ukázal svůj dokonalý zářivý úsměv, od kterého přímo lítaly odlesky. Terka zas jen kývla hlavou a já si tak mohla všimnout toho nervózního a nuceného úsměvu. Klid, Terki, za chvíli to skončí, chlácholila jsem ji v duchu. Takto jsme se seznámily zase se všemi,s divokým a drzým Kibou, líným, ale velice inteligentním Shikamarem, s Choujim, kterého jsme jen zahlédly, jak běží plenit jídelní stůl, i zamaskovaného Shina, který si něco brblal pod vousy, ale jinak vypadal mile. Všichni byli velmi milí. Po pár minutách z nás opadla i ta prvotní nervozita a bavili jsme se jako staří přátele. Zábava byla v plném proudu a každý se tvářil, jako by to měl být poslední den jejich života, a tak si ho pořádně osladí. Dokonce i Terka se zdála být o něco uvolněnější a otevřenější. Po chvíli se každý rozprchl za dalšími známými a kamarády a jen já, Terka, Sasuke, Naruto a Hinata jsme zůstali. Po chvíli jsem poprosila Terku, jestli se nepůjde na chvíli projít na čerstvý vzduch a ona velice nadšeně souhlasila. Procházely jsme po rušných i vylidněných ulicích Konohy a jen tak si povídaly o všem a ničem (to nám fakt jde nejlíp XD). Po zhruba patnácti minutách jsme se rozhodly vrátit zpět. Jakmile jsme překročily práh, zastavil nás Naruto, popadl mě za ruku a s tím, že mi musí ještě někoho představit, mě táhl do centra všeho dění. Byla jsem v takovém šoku, že jsem se otočila pozdě a tím pádem jsem už nestačila chňapnout po Terce. Ta ale nevypadala, že by jí to nějak zvlášť vadilo. Naruto mě táhl dál davem, dokud se nezastavil před třemi malými dětmi.
„Katty, chci ti přestavit Konohamara, Udona a Moegi. To jsou členové mého týmu,“ poklepal si hrdě na hruď Naruto a ti tři souhlasně přikývli.
„Tvého týmu?“ nechápala jsem, tak mi to Naruto začal vysvětlovat.
Terka ještě chvíli sledovala, jak Naruto táhne její kamarádku někam do davu, než se rozhodla jít se něčeho napít. Až teď si uvědomila, jaké má sucho v ústech. Prošla kolem party holek převlečených za lesní víly a mířila rovnou ke stolu s nápoji. Už z dálky viděla, jak u něj stojí ON, ale nemínila kvůli němu umřít žízní a navíc…proč by se mu měla vyhýbat, že? Přešla až ke stolu a do středně velkého plastového kelímku si nalila punč, který byl obarvený tak, že vypadal jako krev s trochu řidší konzistencí. Ještě do něj hodila pár kostek ledu, ve kterých byly hozené rozinky, takže to vypadalo, jako by v nich byly zmrzlé mouchy, a jala se uhasit žízeň. Pak se opřela o stůl a podívala se na ze svého kelímku usrkujícího Sasukeho.
„Copak tu tak postáváš? Tvůj fanklub se rozprchl?“ dobírala si ho.
„Spíš čekám, ze které stoky zas vyleze,“ odpověděl naprosto klidně. Stáli tam jen tak vedle sebe, popíjeli punč a sledovali dění kolem, hlavně na tanečním parketu. Tam to zrovna „roztáčel“ jeden kluk, převlečený za jeskynního muže, s nějakou holkou, převlečenou za jeho ženu. Po pár minutách se chlapci podařilo několikrát šlápnout své tanečnici na nohu a pak ji při jedné otočce nezachytil a ona spadla. Tomu se Sasuke chladně ušklíbl.
„To je idiot,“ špitl si pro sebe.
„Jasně, ty bys byl lepší, co? Už to vidím, máš plnou hubu keců, jak vše zvládneš nejlíp, a přitom skutek utek´,“ zakroutila pochybovačně hlavou Terka.
„Podceňuješ moje schopnosti?“ zavrčel nebezpečně Sasuke.
„Ne,“ protáhla Terka, „jen říkám, že na tohle jsi levej,“ ušklíbla se a sledovala, jak se páry rozestoupily a udělaly místo dalším snaživcům, ale žádný se neobjevil, jelikož začalo hrát tango a do toho si nikdo netroufl. Tedy až na jednoho člověka. Sasuke, aniž by se někoho na něco zeptal, popadl Terku za ruku a už ji vláčel na taneční parket, rovnou do středu postávajících žáků v kostýmech.
„Sasuke, na to zapomeň!“ zasyčela na něj Terka, když jí došlo, o co se to Sasuke vlastně snaží. Ten si jen Terku přitáhl k sobě blíž, až se vzájemně dotýkali, a přidržel si ji za pas u sebe.
„Copak? Neumíš to?“ zvedl jeden koutek Sasuke a s ledovým klidem sledoval Terčiny pokusy o uvolnění.
„Samozřejmě že umím tango!“ zavrčela.
„Tak v čem je problém?“
„V mém partnerovi!“
„Tak to máš smůlu, lepšího tady nenajdeš,“ odpověděl Sasuke opět s výrazem „já dovedu vše nejlíp“ a kývnul na DJ-e, kterého dělal nejspíš otec Leeho, jelikož mu byl hrozně podobný. Ten kývnul na znamení, že rozumí, a tango pustil od začátku. Sasuke si Terku opět přitáhl blíž, jednu její ruku si dal na rameno a druhou uchopil do své, zatímco jeho pravá ruka se přemístila opět na Terčin bok. Terce z toho dotyku přeběhl mráz po zádech. Stála u něj tak blízko, že mohla cítit jeho klidný horký dech na tvářích. Zato její byl rychlý a neklidný. Pomalu zvedla pohled a pohlédla mu do očí. Jeho pohled byl tak vyrovnaný, jako by situace, jako je tato, byla na jeho denním pořádku. Počkali si na správnou dobu, aby šli spolu s hudbou, a začali tančit. V jejich pohybech byla taková dynamika a sladěnost, kterou jim mohl kdekdo závidět. To, co jiné páry cvičily celé dny a výsledek stejně nebyl podle jejich představ, jim šlo samo od sebe. V tuhle chvíli byla Terka neskonale šťastná, že na jejich škole byl povinný kurz společenských tanců. Zezačátku byla proti a chtěla se hodit marod, ale o tom nechtěl třídní učitel ani slyšet. Teď byla za to, že chodí na prestižní školu, opravdu ráda. Musela uznat, že Sasuke tancuje opravdu skvěle, s takovou vášní a obratností, jakou například u svého tanečního partnera na škole nikdy neviděla. Najednou si uvědomila, že jí už nezáleží na tom, že ji sledují zvědavé oči desítek lidí, ani na tom, že by se mohla zesměšnit, ale na tom, aby Sasukemu dokázala, že ji nesmí podceňovat, že ona umí tančit stejně dobře jako on. Koutkem oka zahlédla Sakuru, jak pění vzteky, a to jí dodalo potřebnou odvahu se ještě víc odvázat. Sasuke ji přitahoval, to si musela přiznat. Byl jako zakázané ovoce, které ji každým pohybem, každým pohledem vybízí, aby jej ochutnala, a ona nemá vůli na to, aby mu odolala. Dostala chuť Sakuře ukázat, že jakmile je tu ona, nemá u Sasukeho šanci. Více se na Sasukeho natiskla, levou rukou opustila jeho rameno a zabořila ji do černým vlasů, které byly snad ještě hebčí a přitažlivější, než jak si myslela, že můžou být. Byla u Sasukeho tak blízko, že jí nemohl vidět do tváře, ale Sakura ano. Terka měla mírně předkloněnou hlavu, podívala se na Sakuru skrz řasy mírně přivřených očí a rty zkřivila do krutého úsměvu. Sakura snad ještě víc zrudla, načež se otočila a odešla z místnosti ven. Terka se pro sebe usmála, ruku vrátila, i když velice nerada, zpět na Sasukeho rameno a odtáhla se od něj tak, aby mu viděla do očí. V nich hrály jisté jiskřičky vášně a pobavení, jako by celou dobu věděl, co Terka za jeho zády dělá. To Terku na chvíli rozhodilo, ale tango ještě neskončilo, takže se rychle vrátila do reality a pokračovala v tanci.
Konečně jsem pochopila, jak to Naruto myslel s tím, že tito prcci jsou členové jeho týmu. Byli to jacísi jeho obdivovatelé nebo jak to nazvat. Zrovna jsem se chtěla zeptat, jak se to stalo, že jejich vzor je zrovna Naruto, když do mě vrazila Sakura, naštvaně se na mě podívala a pak pokračovala dál, tedy ven. Nechápavě jsem se za ní ohlížela, když k nám přiběhla další malá holka ve věku Konohamara a těch ostatních. Jak se tu dostali? Není toto večírek jen pro náctileté?
„Moegi, pojď, rychle,“ začala ji tahat k tomu chumlu lidí, vedle kterého jsme stáli.
„Co se děje?“ ptala se Moegi.
„Dělej! Sasuke-kun tancuje tango s jednou tou novou holkou. To musíš vidět, je naprosto úžasný!“ rozplývala se dívenka. Podívala jsem se na Naruta – Sasuke a Terka tancují tango? A přede všemi? To musíme vidět! Protlačili jsme se davem a já proklínala, že ta holka nepřišla pro Moegi dřív, protože bychom možná viděli víc než pár posledních kroků. Hudba pomalu dohrála a sálem se rozezněl nadšený a obdivný potlesk. Terka se rozhlédla kolem, jako by se probudila ze snu. Když mě zahlédla, taktéž nadšeně tleskající, pustila Sasukeho a rozešla se směrem ke mně. Chytla mě za nadloktí a tahala ven z haly. Vyšly jsme na čerstvý vzduch, sálem za našimi zády se stále ozývalo nadšené štěbetání. Terka šla svižným krokem pryč a já za ní. Opět jsme se jen tak procházely. Ze začátku jsme mlčely a to mě dohánělo k šílenství, ale nakonec jsme se rozpovídaly. Na téma „Sasuke a tango“ jsme se ten večer už ale nebavily. Stály jsme pod hlavami Hokagů, když se Terka oklepala zimou a navrhla, že bychom se mohly vrátit. Ještě nám zbývala docela štreka, než bychom se dostaly do haly, když se za námi ozvalo zakašlání a obě jsme se otočily na toho, kdo na sebe chtěl upozornit. Byl to nějaký muž o něco starší než my. Byl zahalený do dlouhého černého pláště a přes oči měl velkou černou škrabošku.
„Ahoj,“ pozdravil nás neznámý, „vy dvě jste tu nové, že?“
„Jo,“ odpověděla jsem. Terka se tvářila docela divně, jako by mu nevěřila nebo jako by nevěděla, co od něj čekat.
„Nejsme tu zas tak nové. Jsme tu už dva měsíce,“ řekla Terka s pozvednutým obočím.
„Ano…Já jsem ale…Byl jsem na misi, mimo vesnici, víš? Takže vás teď vidím poprvé. Těší mě, že vás poznávám. Vy jste..?“
„Já jsem Tereza a tohle je Katty. A ty jsi?“ zeptala se s víc než očekáváním.
„Vážně mě těší. A jak jste se sem dostaly?“ zeptal se nyní jen mě neznámý, jako by Terčinu otázku ani neslyšel.
„No…Jsme tu na výměnný pobyt, tedy, to nám řekli ve škole a až tady jsme se dozvěděly, že jsme tu, jelikož se v nás rozproudila chakra nebo co,“ vysvětlila jsem to tomu opozdilci a ten mě celou dobu velice zaujatě poslouchal.
„Aha, takže se ve vás rozproudila chakra? A jen tak najednou?“ vypadal opravdu zaujatě.
„Jo, Tsunade říkala, že je to velice neobvyklé, ale je to tak.“
„Stále jsi nám neřekl, kdo jsi,“ připomenula mu Terka zamračeně.
„Omlouvám se za svou nezdvořilost. Mé jméno je Itachi. Už budu muset jít, ale mohu vás poprosit, aby jste ode mne pozdravovaly mého bratra? Pokud je mi známo, jste s ním v týmu, jmenuje se Sasuke.“
„Jo, s ním jsme v týmu,“ přikývla jsem a už jen sledovala, jak Itachi odchází do tmy a za chvíli se v ní ztrácí. Tohle setkání bylo kapku zvláštní a zřejmě nejsem jediná, kdo si to myslí. Nicméně jsme se s Terkou otočily na podpatku a vyrazily zpět na párty.
Sasukeho jsme potkaly, jak stojí před halou spolu s Narutem a náruživě o něčem debatují, přičemž se Naruto směje a Sasuke se neustále rozhlíží do stran.
„Nazdar,“ pozdravila Terka, „koho vyhlížíš?“ zeptala se Sasukeho.
„Jestli nás, tak stojíme přímo před tebou,“ zasmála jsem se, ale Sasuke můj vtip nepochopil a jen se na mě moc zle podíval.
„Nikoho nevyhlížím, jasný?“ zavrčel Sasuke, ale rozhlížet se nepřestal.
„Jasně, on jen hlídá, jestli nejde nějaká jeho fanynka,“ zasmál se opět Naruto.
„Cože?“ nechápaly jsme ani jedna.
„No, když ten váš taneček viděly Sasukeho obdivovatelky, všechny se na něj snesly jako vosy na med a chtěly si s ním taky zatančit, a tak Sasuke musel utéct,“ vysvětlil Naruto. Sasuke po něm hodil naštvaný pohled.
„Já jsem neutekl,“ řekl povýšeně.
„Jasně, tys opustil místnost poněkud ve spěchu, řekněme,“ dobíral si ho dál Naruto. Sasuke si něco zavrčel pod vousy a už se k tomu nijak nevyjadřoval. Najednou se kolem nás prosmýklo něco bílého a zastavilo se to před Terkou. Když jsme se podívali na zem, viděli jsme malé bílé štěně, které sedělo před Terkou s jazykem vypláznutým a s jakousi radostí ve tváři. Terka se k němu sehnula a podrbala ho za ušima.
„Ahoj maličký, jakpak se jmenuješ?“ zeptala se, i když věděla, že jí štěně nemůže odpovědět. To jen štěklo a dál vrtělo ocasem.
„Komupak jsi utek´, co?“ zeptala se ho znovu Terka.
„Ono ti neodpoví,“ zdůraznil Sasuke a protočil oči v sloup. Ovšem štěně jako by vědělo, na co se Terka zeptala, a rozběhlo se za Kibou, který právě vybíhal zpoza rohu.
„Akamaru! Kolikrát ti mám říkat, že nemáš utíkat,“ zasmál se Kiba a nechal si od štěněte olízat obličej, když si ho zvedl do náruče, a pak si ho postavil na hlavu a rozešel se směrem k nám.
„Ten prcek je tvůj?“ zeptala jsem se nově příchozího.
„Jo to je Akamaru,“ představil nám štěně Kiba.
„Je nádherný,“ pochválila Terka a znovu ho podrbala za ušima. Akamaru najednou seskočil z Kibovy hlavy a přistál v Terčině připravené náruči. Opět začal vesele vrtět ocasem a olizovat Terce obličej. Kiba stál celkem zaraženě a jen sledoval scénu před ním.
„Páni, tohle ještě nikdy neudělal. Asi se mu líbíš,“ řekl a vzal si Akamara k sobe. Dlouze se zadíval Terce do očí a ta po chvíli pohledem uhnula.
„Jo, je roztomilý,“ řekla jen a kousek od Kiby odstoupila. Počkat, zdálo se mi to, nebo Sasuke opravdu zaťal ruce v pěst, když Kiba začal Terku balit? Musela jsem se pro sebe pousmát.
„Jestli chceš, tak bys ho se mnou mohla jít někdy venčit,“ nabídl Kiba Terce.
„Jo, to by bylo…“
„Promiň, už má jiný program,“ vmísil se do hovoru Sasuke. Majetnicky vzal Terku okolo ramen a tvrdě se podíval Kibovi do očí.
„Jasně, chápu, tak nic. Snad příště,“ prohodil jen Kiba a opět zmizel i s Akamarem za rohem. S Narutem jsme na celou tu scénu koukali jako na dobrou telenovelu, chyběl jen popcorn. Terka se na Sasukeho zamračila, ale pak se malinko ušklíbla. Rozhodli jsme se jít raději dovnitř. Stále hrála hlasitá hudba a všude byl slyšet smích a hovor lidí. Najednou jsem si vzpomněla na vzkaz, který jsme měly předat. Přešla jsem k Sasukemu a Terce, která se mezitím vysmekla z jeho sevření a teď šla jen vedle něj.
„Sasuke, máme tě pozdravovat od bratra!“ křikla jsem na Sasukeho, načež Terka začala přikyvovat.
„Cože?!“ křikl Sasuke, jelikož mě přes hlasitou hudbu neslyšel.
„Že tě máme pozdravovat od tvého bratra Itachiho!!“ zakřičela jsem, jak nejvíc to šlo, což jsem ani nemusela, jelikož dohrála písnička, takže se udělalo trochu ticho a po mém výkřiku utichly nejen reproduktory, ale i celý sál. Proč jsem měla najedenou pocit, jako bych řekla něco zakázaného nebo velice sprostého? Celý sál stál jako přimražený a těkal očima hned na mě, hned na Sasukeho.
„On je tady?“ zeptal se trochu roztřeseně, ale hlavně nenávistně Sasuke.
„Jo…“
„Kde?!“ vyštěkl na mě a surově mě popadl za paže.
„Potkaly jsme ho venku, říkal, že tě od něj máme pozdravovat,“ vysvětlila jsem, Sasuke po mých slovech stisk zesílil. Bolestně jsem sykla, budu tam mít určitě modřiny po jeho prstech. Sasuke mě najednou pustil, třela jsem si namožená místa a vyděšeně se na Sasukeho díval. Co se to tu sakra děje? Najednou Sasuke vypadal, že chce někam odejít, ale v tom mu zabránil Kakashi, který se tam objevil jako blesk z čistého nebe. Podívala jsem se na Terku a ta vypadala stejně zmateně jako já.
„Jak je možné, že se dostal až sem?“ zahromovala Tsunade, která tu najednou stála taky a teď se zlostně rozhlížela po místnosti a čekala odpověď.
„Co po vás chtěl?“ zeptala se najednou nás.
„Jen se ptal, jak se jmenujeme a co tu děláme. Řekly jsme mu, že jsme tu na výměnný pobyt a že se v nás rozproudila chakra. Vypadal, že ho to zaujalo, ale už se o tom nezmiňoval. Řekl nám, že byl na nějaké misi mimo vesnici a že nás neměl možnost poznat, tak to chce napravit,“ vysvětlila jsem Tsunade, co se dělo venku.
„A tys mu věřila?!!“ vyštěkl na mě Sasuke a vypadal, že mnou pohrdá víc než normálně.
„Sklapni, Sasuke, nemohla vědět, kdo to je!“ okřikla Sasukeho Tsunade.
„Co jsem nemohla vědět?“ zeptala jsem se Tsunade opatrně.
„To teď není důležité,“ odpověděla a pohledem zabloudila k Sasukemu, „teď vás musíme někam uklidit. Nepřišel sem jen kvůli nostalgii, něco tu hledal a jelikož se dal do hovoru zrovna s vámi, mám podezření, že vás,“ přemýšlela nahlas Tsunade.
„Kakashi!“ otočila se na našeho senseie, „okamžitě holky dostaň do jejich pokoje a před něj postav hlídku, chci vědět, že se tam nikdo nedostane. Taky dostaň do pokoje Naruta a Sasukeho a taktéž hlídku, která bude hlídat, aby se nikdo nedostal do pokoje, ale ani z pokoje. Rozuměl jsi, Sasuke? Nikam bez mého výslovného souhlasu,“ zamračila se na Sasukeho, který se na ni velice ošklivě zamračil a pak se sebezapřením přikývl.
„Až to zařídíš, tak se vrať, povedeš tým ANBU a prohledáte okolí, jestli je tu někdo z Akatsuki, chci o tom vědět, chci vědět o každém pohybu kolem vesnice a každém zvířeti, o každém kolemjdoucím, rozumíš?“ dávala dál rozkazy, Kakashi jen profesionálně kývnul na znamení, že rozumí, překřížil prsty a vytvořil svůj klon. Klon přešel ke klukům, ti se ho chytli a s „puf“ zmizeli v obláčku kouře. Pravý Kakashi přešel k nám a také nám řekl, ať se ho pevně chytneme a hlavně ať se nepouštíme. Udělaly jsme, co chtěl, a najednou jsme stály v našem pokoji.
„Kakashi!“ chytla jsem ho za rukáv, když se už chystal odejít, „co se to děje? Proč nás musíš nechat hlídat?“ Kakashi si jen zhluboka povzdychl a když odpověděl, jeho hlas zněl ustaraně.
„Vzpomínáte, co jsme vám říkali o Akatsuki?“ otočil se k nám s otázkou. Obě jsme přikývly.
„Sasukeho bratr, kterého jste dnes potkaly, je jejich členem. Zřejmě se museli nějak dozvědět, že jste tady, a to není dobře. Teď jste v nebezpečí. Asi jste je zaujaly, proto bude teď váš výcvik mnohem tvrdší než dosud, musíme vás připravit na to, že se s někým z nich setkáte, ovšem ne jen v rozhovoru. Zatím ale nemusíte mít strach, vše je hlídáno, takže se dobře vyspěte, zítra si pro vás přijdu,“ zjemnil hlas a mile se na nás usmál…aspoň myslím, že se usmál. Otočil se na podpatku a odešel z našeho pokoje. Ještě jsme mohly slyšet, jak před našimi dveřmi s někým mluví a jak rozdává rozkazy. Zřejmě tomu, kdo měl hlídat náš pokoj. Terka si sedla na postel, s jistou nenávistí ze sebe shodila boty a mrskla jimi do nejbližšího kouta.V hlavě mi stále zněla Kakashiho slova – jste v nebezpečí. Co se to sakra děje? Proč zrovna my? Proč se tohle muselo stát zrovna mám? Byla bych radši, kdyby žádna chakra neexistovala. Co nám to zatím přineslo? Jen trable a vyhlídku blízké smrti, jestli na to někdo přijde. Tady, stejně jako u nás, jsme jen zajímavá hračka, která se vymyká stanoveným standardům. Z mého nadávaní na vše kolem mě vytrhl ruch na chodbě. Někdo se tam bavil s naší hlídkou. Měla bych se s Terkou přestat dívat na horory, začínám být paranoidní a jakmile jsem to uslyšela, viděla jsem nějakého vraha, který se nás přišel zbavit. Freddy Krueger se naštěstí neobjevil, ale vešla Hinata s dost zoufalým výrazem.
„Ale jen chvíli,“ zdůraznil jí muž schovaný pod bíločervenou maskou ve tvaru kočky, než zavřel dveře a vrátil se ke své činnosti.
„Co se děje?“ zeptala jsem se, když jí po tvářích začaly téct slzy. Vrhla se ke mně a pevně mě objala. Taktéž jsem ji objala, hladila ji po vlasech a zádech.
„Klid, uklidni se, Hinato, co se stalo?“ šeptala jsem jí do ucha. Terka, která si mezitím sedla na mou postel a já na ni díky tomu měla dobrý výhled, jen protočila oči v sloup. Mírně jsem se na ni zamračila, a tak jen rezignovaně zvedla ruce, ale tvářit se znechuceně na ubrečenou Hinatu nepřestala.
„Co se stalo?“ dožadovala jsem se dál odpovědi. Hinata se trochu uklidnila a kousek odstoupila. Posadila jsem se s ní na Terčinu postel a jen čekala až začne.
„Já…Já…Poslechla jsem tě…a pak to nešlo…a já byla smutná a nevěděla jsem co dělat a…“
„Počkej, počkej, Hinato. Nerozumím tomu. Co se stalo? Jak jsi mě poslechla? A v čem?“
„Řekla jsem mu to,“ zdůraznila, jako by to vše vysvětlovalo, ale já stále netušila, o čem mluví. Zato Terka vypadala, že jí něco začíná docházet, a nepřestávala se potutelně usmívat. Zřejmě se dobře bavila.
„Co jsi komu řekla?“
„Stálo mě to moc úsilí, ale nakonec jsem řekla Narutovi, co k němu cítím,“ řekla a po tvářích jí stekly další slzy, které si hned setřela. Řekla mu to? Opravdu mu to řekla? Klid, uklidni se. Nesmí na tobě nic poznat, zdůrazňovala jsem si v duchu.
„A…on?“ zeptala jsem se, i když jsem podle jejího výrazu mohla poznat, co on na to.
„Řekl, že ho to mrzí, ale že nemůže mou lásku opětovat. Že miluje někoho jiného. Čekala jsem moc dlouho, než jsem mu to řekla. Měla jsem se vyjádřit už dřív, možná by to dopadlo nějak jinak,“ mluvila s pohledem zabodnutým do země.
„Řekl ti, koho miluje?“ zeptala jsem naoko nezaujatě, ale ve skutečnosti mě to velmi zajímalo.
„Ne, řekl jen, že miluje někoho jiného, dal mi pusu na tvář a pak šel za Sasukem, který se snažil dostat ze spárů těch hlupaček, které ho tak milují. Mělo mě to napadnout už dřív, se Sakurou nemůžu soupeřit.“
„Se Sakurou?“ podivila jsem se zmateně. Tato věta asi zaujala i Terku a teď poslouchala pozorněji.
„Samozřejmě, vždycky byl do ní zamilovaný, už jsem ti to přece říkala, je jasné, že mluvil o ní. Do koho jiného by tu byl zamilovaný?“
„Jasně, do koho?“ zasmála se Terka a vrhla ke mně velice významný pohled, který naštěstí Hinata neviděla. Někdo nám zaklepal na dveře a vešel ten muž, co nás měl hlídat.
„Omlouvám se, ale už budete muset jít,“ řekl a počkal, než se Hinata zvedne a přejde ke dveřím. Hinata mě naposledy objala.
„Děkuju, že‘s mě vyslechla,“ řekla a odešla.
„Nemáš zač,“ řekla jsem už jen zavřeným dveřím. Zmoženě jsem si sedla na postel a obličej schovala do dlaní. Madrace vedle mě se prohnula pod váhou další osoby, která mi dala ruku přes rameno.
„No, myslím, že Naruto si už vybral, teď je řada na tobě,“ řekla jen, odešla do koupelny a nechala mě v pokoji se svými myšlenkami, které se tu noc točily kolem jediné osoby.
A něco pro zasmání XDDD
Komentáře
Přehled komentářů
Popravdě dějová linie je skvělá i sepsaní se mi líbí. Prostě je to skvělé, jediné, co mám k ději: Závidím Narutovi...:-) Víc to rozvádět nebudu x-D Opravdu skvělé napsáno. Těším se na další.
.........
(Sajuri Hiroshia(www.aiyaoi.estranky.cz), 11. 6. 2010 15:53)Pokračování..... prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím, prósím to musíš dopsat..... sakra to má dost dobře našlápnuto.... ;-)
A dokonce i s věnováním! *_*
(Kagome/Kurama, 6. 6. 2010 14:36)
Tak! xD Dala´s mi s opravami docela zabrat, ale jinak v pohodě ;) xD Baví mě to a můžu to alespoň číst dvakrát, pozorněji. Celkově se mi to fakt líbilo, ono je to takové příjemné čtení, takové na odlehčení, jak řekl Marek. Jen chci upozornit na často se opakující slova, především za přímou řečí (máš třeba několikrát za sebou "zeptala" nebo "křikl" a podobně), a taky na někdy zbytečně opakující se jména, někdy stačí nahradit zájmenem. No to je ke kritice vše, co se týče příběhu, nemá to chybu xD Fakt, ty scény s Kibou a Hinatou tam byly asi nejlepší. A samozřejmě tango xD sice si neumím sebe představit poprvé na podpatku, jak tancuji třeba i blues...xD ale fantazie nikdy neškodí. Navíc, jak jinak to tango napsat, že jo. V reálu bychom nikdy nemohli být sladění, každý nezná stejné kroky, ale tady to opravdu jinak nešlo.
Itachi - nii - chan! *___* Ale tady ho tak ráda mít asi nebudu, co xD pořád si pamatuju na natrženou slezinu, to mu nezapomenu O_o xD
Opravdu, teď je, co se týče Naruta, řada na tobě. Máš volnou cestu, muhaha. Do Vánoc ;) ^___^ K čertu s Hinatou! A se Sakurou ještě dál O_o
A ještě něcoo…Chci jít s Kibou venčit Akamara! xD Toť mé přání, tak jsem zvědavá, jestli se toho zhostíš ^^ xD
Hmm
(Jacob, 20. 7. 2010 22:10)